Zvažme kritéria pro volbu prezidenta

Marek Řezanka 

Blížící se první kolo prezidentských voleb je pro mě skličující především výběrem kandidátů, z nichž většinu pokládám z různých důvodů za nevolitelné.

 Deprimujícím faktem pro mě je, že pro mě nejvíce nevolitelní kandidáti jsou mainstreamovými médii pasováni na favority voleb. Petr Pavel by neměl z mého úhlu pohledu kandidovat pro svou morální flexibilitu, kdy pro něj hlavním cílem bylo, aby byl generálem, bez ohledu na to, na koho potáhne.

 U Danuše Nerudové považuji za její hlavní handicap absenci politických zkušeností v kombinaci se selháním, kdy by měla vyvodit svou odpovědnost v kauze kupčení s tituly (nikoli šlechtickými, ale vysokoškolskými). Danuše Nerudová navíc byla ochotna vstoupit do války s Ruskem, aniž ji na vteřinu napadlo okolnosti pádu rakety na polské území vyšetřovat. 

Danuše Nerudová neví, že:

–        Prezident republiky má vojenskou kancelář a že náčelník je podřízen prezidentovi.

–        Státní vyznamenání může být odebráno v případě odsouzení vyznamenaného.

–        Právo prezidenta vetovat parlamentem přijatý návrh zákona může být za stavu ohrožení státu nebo ve válečném stavu suspendováno.

–        Současným pražským arcibiskupem je Jan Graubner.

 Asi nemá cenu dodávat, že takovéto neznalosti jsou z hlediska předpokladů k výkonu prezidentského úřadu klíčové – a daleko závažnější než neznalosti v oblasti literatury či astronomie.

 Petr Pavel se diskvalifikoval mimo jiné tím, že je ochoten schvalovat čin, který by schvalován být v žádném případě neměl, a to zcizení a poničení standarty.

„Dohodl jsem vrácení odcizené standarty z Hradu. Není zničená a vrátí se, kam patří. Nedávno jsem se dozvěděl, že prezidentská standarta, která byla v roce 2015 odcizena z Hradu, existuje a nebyla úplně zničená, jak se povídalo. Zejména pro ty, kteří slouží vlasti, má obrovský symbolický význam. Setkal jsem se proto s lidmi, kteří ji z Hradu vzali. A mám dobrou zprávu – dohodli jsme se na kompromisu. Standarta se na Hrad vrátí, ale až do rukou nového prezidenta.“ Samozřejmě je tím myšleno, že se hlavou státu nestanou Andrej Babiš či Jaroslav Bašta. Petr Pavel tak přistoupil na selektivní přístup k zákonu a na vydírání.

 Pavel Fischer se pro mě stal nevolitelným od okamžiku, kdy požadoval zbavení funkce prezidenta republiky, Miloše Zemana, že prý údajně není schopen vykonávat svůj úřad. Označoval ho za dezorientovaného. To byl akt čirého hyenismu.

 Marka Hilšera v prezidentské volbě podle mě diskvalifikuje jeho antiruský ideologický zápal, kdy upřednostňuje silová hlediska před diplomacií.

 „Je v zájmu České republiky, aby dolet raket s jadernými hlavicemi na ruská centra trval tři nebo čtyři minuty?“, otázal se v debatě J. Skála M. Hilšera. Ten odvětil: „Pokud poletí tři minuty do Moskvy, je to správné.“ Uvědomuje si pan Hilšer, že těmito slovy dělá z naší země terč?

 Za limitující rovněž pokládám střet zájmů kandidátů, pokud jsou členy nějakého zahraničního „think–tanku“, který zde prosazuje své zájmy, často v přímém rozporu s našimi zájmy národními. Kromě členství v Aspen Institute Central Europe zde vypíchnu rovněž členství v Radě Česko–německého diskusního fóra. V obou těchto institucích figuruje jméno kandidáty Josefa Středuly, který definitivně pohřbil stávající odbory, když z klání o Hrad odstoupil a podpořil Danuši Nerudovou, vyznačující se asociálním přístupem. Tento člověk nehájí práva ani zájmy zaměstnanců, což prokázal již tím, že žebral u provládních senátorů, aby vůbec mohl kandidovat. Nyní svou frašku dohrál. Odbory mají prodanou hlavní budovu v Praze – a nyní jim zbyly oči pro pláč, co se týče jejich vedení.  

 Výběr hlavy státu tak mám v podstatě zúžen na dvě jména: Andreje Babiše a Jaroslava Baštu.

 Nechám na každém, zda bude preferovat:

1)     Minulost disidenta, který byl pro obhajobu svobody slova vězněn, či minulost člověka bažícího po kariéře a výdělku.

2)     Kandidáta, jenž učiní vše pro pád Fialova kabinetu (například nejmenování z kriminálního jednání podezřelého adepta na ministra či osobní přítomnost na protivládní demonstraci), nebo se spokojí s kandidátem, jenž bude Fialově kabinetu radit a ministrem jmenuje i člověka s podezřením na kriminální chování.

3)      Kandidáta, který staví mírová jednání na první místo, nebo kandidáta, jenž podle svého konzultanta v oblasti zahraniční politiky z doby premiérské, Petra Koláře, rozhodně nestojí na „odvrácené straně“.

4)     Kandidáta, jenž se proti tzv. Grean Dealu tvrdě vymezuje, nebo kandidáta, který ho přes kritické výroky schválí.

5)     Kandidáta, jenž ve svém týmu poradců shromáždil odborníky typu profesora Petra Druláka či energetického specialistu, Ivana Noveského, nebo kandidáta, jenž si nechá radit Petrem Kolářem a jenž by měl za hradní kancléřku paní Tünde Bartha.

 Přeji nám všem, ať jdeme volit po pečlivém rozhodování a zvážení všech „pro“ a „proti“. Abychom svou volbu dokázali obhájit zejména před sebou samými – a mohli si za ní stát. Mělo by nám dojít, že rozhodujeme v prvé řadě o osudu sebe samých. Podle toho k této volbě přistupme.